Stínění v pravěku

První způsoby ochrany před sluncem

V úplném počátku se lidé chránili především přírodními prostředky. Jeskyně, převislé skály nebo hustý porost nabízely přirozený stín. S rozvojem lidských obydlí začali pravěcí lidé budovat jednoduché přístřešky ze dřeva, listů nebo kůží, které jim poskytovaly úkryt před ostrými paprsky.

Egypt – kolébka rafinovanějšího stínění

V horkém podnebí starověkého Egypta byla ochrana před sluncem nezbytností. Domy proto měly úzká okna a silné hliněné stěny, které tlumily vedro. Používaly se také textilie z lnu, natažené nad dvory či chrámy. Tyto baldachýny lze považovat za předchůdce dnešních markýz. Právě Egypťané začali využívat i pergoly, které zdobily zahrady už kolem 1400 př. n. l.

Řecko a Řím – stínění pro veřejný prostor

Antické civilizace posunuly stínicí techniky dál. V Řecku i Římě se závěsy a plátna objevovala nejen v domácnostech, ale i v amfiteátrech či na náměstích. Vrcholem římské techniky bylo tzv. velarium v Koloseu – obrovská plachta ovládaná pomocí složitého systému lan, která dokázala zastínit část hlediště. Pergoly se zde uplatnily nejen jako podpěra pro vinnou révu, ale také jako prostor k odpočinku a společenským setkáním.

Dědictví starověku v moderní době

Principy, které znaly už starověké civilizace, dnes nacházíme v moderní podobě. Současné markýzy, rolety nebo pergoly využívají odolné materiály a lze je ovládat dálkově nebo propojit s chytrou domácností. Základní myšlenka – vytvořit příjemný stín a ochránit se před horkem – však zůstala stejná po tisíce let.